Demokratická republika Kongo a šťastný Papa Daniel

“Dobré ráno, madam, těší mě”. Papa Daniel zdraví svou ženu. Neviděl ji roky, jelikož byl slepý.

Několikadenní jízda v džípu savanou a tropickým lesem, blátivé cesty a tropické bouře. Kola zapadlá v bahně, vyprošťování auta navijákem.Vypadá to jako dobrodružství, ale je to v první řadě tvrdá práce.


Maďarský lékař Richard Hardi absolvuje podobné dobrodružství několikrát ročně, aby se dostal za pacienty se zrakovým postižením v odlehlých oblastech. Pracuje už více než 20 let jako oftalmolog v konžském East Kasai. Jeho základnou je oční klinika Saint Raphael v Mbuji Mayi. “Lidé, kteří žijí na venkově ve vnitrozemí, se na naši kliniku nedostanou, proto se musíme dostat my k nim” říká doctor Hardi. Se svým týmem cestuje až 800 km, aby léčil pacienty v terénní oční nemocnici. I tak musí někteří pacienti ujít dlouhé vzdálenosti, aby se dostali k němu na konzultaci. Až 300 kilometrů. Jdou pomalu, doprovázeni někým z rodiny, nebo cestují na rámu kola. Je těžké si představit, že musí překonat vzdálenost jako z Prahy do Bratislavy, aby se dostali k očnímu lékaři. Navíc tropickým terénem…

Jedna z cest doktora Hardiho ho zavedla do Bena Dibele, odlehlé vesnice u řeky Sankuru. Se svým týmem terénních zdravotníků a sester pracuje dva týdny v malé lokální nemocnici ve složitých podmínkách. Teplota často přesahuje 35 stupňů, operuje se více než 20 pacientů každý den.

“Dobré ráno, madam, těší mě”. Papa Daniel zdraví svou ženu. Neviděl ji roky, protože byl slepý. Způsob, kterým zdraví svou ženu, ukazuje, jak se pacienti cítí po sejmutí obvazů. Papa Daniel má pocit, jakoby svou ženu viděl poprvé v životě. Teď na ně čeká nový život. 

Papa Daniel a jeho žena žijí uprostřed tropického pralesa v provincii East-Kasai. Žijí, nebo spíše přežívají, díky několika palmám, které pěstují na svém kousku půdy. Papa Daniel neví přesně, kolik mu je. “Asi 80”, říká. Neví ani kdy přesně oslepl. Přicházel o zrak postupně, až nakonec neviděl vůbec nic. Svůj příběh vypráví lakonicky, jako by to bylo úplně samozřejmé. Dny trávil na židli před svým domem. Jeho žena a synové mu pomáhali, když bylo třeba.

Přesně kvůli lidem, kteří žijí na tak odlehlých místech jako Papa Daniel, jezdí lékařský tým hluboko do vnitrozemí Konga, do srdce provincií East a West Kasai. Doktor Hardi najezdí stovky kilometrů autem i lodí, aby se dostal k nevidomým či zrakově postiženým. Papa Daniela našel terénní pracovník; dělají vynikající práci, na člunech jezdí po řece Sankuru a hledají nevidomé ve vesnicích okolo řeky.

Když se Papa Daniel od zdravotní sestry dozvěděl, že může jít na operaci, nezaváhal ani na okamžik. “Dal bych pravou ruku za takovou operaci”, tvrdí. Jeho žena nechtěla, aby jel sám a rozhodla se ho doprovodit. Sedli do loďky, která je dovezla do Bena Dibele, spolu s terénními pracovníky a dalšími pacienty. Doktor Hardi při vyšetření potvrzuje původní diagnózu – oboustranný šedý zákal. Operace proběhla druhý den a třetí den je z oka sejmut obvaz.  Papa Daniel chvíli váhá, než otevře oči, pak se rozkouká, vidí svou ženu a říká “Dobré ráno, madam, těší mě”.

Papa Daniel se svou ženou se vrací do své vesnice. Pravděpodobně ani netuší, že jeho oční operace byla financována z příspěvků evropských dárců. Proč by to měl také vědět?  Pro něho je důležité, že v jeho životě začíná nová etapa: uvidí svět kolem sebe a nebude závislý na pomoci svého okolí. Nezisková společnost Light for the World zatím pomáhá pouze v jižních provinciích DRC. Velká část země je ještě méně dostupná než provinice na jihu a není zcela pod kontrolou centrální vlády.