Ještě toho chci spoustu prožít!

Paní Fatenei z Etiopie už je vdovou. Žije se svou dcerou Alemou, zetěm a vnoučaty v pěkném prostorném domě ve městě Shomba.
Paní Fatenei se svou dcerou Alimou

Paní Fatenei ve svých 75 letech už na poli nepracuje, farmaření předala své dceři Alemě.

Rodina pěstuje kukuřici, papriku a kávu. Na pětihektarovém poli mají asi 2 000 kávovníků. Sklizenou kávu i ostatní plodiny prodávají napřímo obchodníkovi, bohužel jsou zcela závislí na tom, jaké výkupní ceny jim nabídne. I když je úroda dobrá, výdělek jim neumožňuje vytvářet žádné rezervy, žijí ze dne na den. Přesto si moc nestěžují, jsou vděční za to, že mohou podporovat 19letého vnuka Fatenei na vysokoškolských studiích.

Fatenei přestala dobře vidět před dvěma roky. Na levém oku přišla o zrak úplně, nerozezná s ním ani, jestli je světlo nebo tma. Na pravém oku má také počínající šedý zákal a vidí s ním velmi rozmazaně.

 „I když někdo sedí kousek ode mě, nepoznám ho. Vlastně už vůbec nepoznávám tváře a lidi okolo sebe, jen podle hlasu. Nemohu nic dělat sama, jen sedět před domem a čekat, jestli mě někdo vezme na procházku. Když mám hlad, musím čekat, až přede mě položí talíř s jídlem“, vyprávěla nám před operací. „Kdyby mě nenakrmili, nejspíš bych umřela hlady“, dodává se smíchem. „Ráda bych šla někdy do kostela, ale sama se bojím. Mohla bych zakopnout a když už jsem skoro slepá, nechci si přidělávat ještě další zranění“, pokračuje.

Paní Fatenei byla nakonec operována v rámci terénního výjezdu zdravotníků Světla pro svět. Zatím má za sebou jen operaci levého oka, ale už teď se jí vrátil její humor a dobrá nálada.

„Na poli už dělat nebudu, ale aspoň se budu moct postarat o sebe – uvařit si, dojít si sama, kam potřebuji. Zrak je to nejdůležitější a teď, když ho mám zpátky, se rozhodně nechystám umřít“, žertuje. „Těším se na svatby svých vnoučat, na to, až budu prababičkou. Ještě toho chci spoustu prožít!“.