Rodina na útěku

Neimata se svou rodinou žila na severu Burkiny Faso, v oblasti, která je v posledních letech terčem útoků islámských extremistů z Mali.
Foto - Neimata v nemocnici

Neimata chodila do páté třídy, když ji neopatrný spolužák zasáhl kamenem do oka. Na místní zdravotní stanici jí dali oční kapky, prášky proti bolesti a doporučení co nejdříve dojet do nejbližší nemocnice. Rodina se ale bála, že nebudou mít peníze na zaplacení péče a tak nemocnici nenavštívili ani potom, co dívka na zraněném oku začala ztrácet zrak. O půl roku později se jí ale začal horšit zrak i na druhém, nezraněném oku. Musela přestat chodit do školy a její otec se obrátil s prosbou o finanční pomoc na své bratry a sestry. Rodina se stále ještě snažila poskládat peníze na zdravotní ošetření, když přišla další rána. Sever Burkiny Faso je v posledních letech často cílem teroristických útoků militantních skupin z Mali. Bohužel v únoru minulého roku zaútočili i na vesnici Kiekieninin a Neimatina rodina se spolu s ostatními obyvateli vesnice ocitla na útěku. Přišli i o to málo, co měli – domek, ovce, drůbež. Utekli do Arbindy, odtud museli po pár týdnů utéct do Foubé, a v listopadu utíkali znovu, tentokrát do města Kaya.

Foto Neimata

Neimata je po cestě na obtíž, na cestu nevidí, I na záchod jí musí někdo doprovodit. Má ji na starosti její bratr Aboubacar. Při jejich druhém útěku rodina raději obětovala zbytek peněz a zatím co oni šli pěšky, jí s Aboubacarem poslali autobusem.

Otec Neimaty je učitel a v Kaye zatím nemá práci, rodinu tak živí matka, která pracuje jako pradlena. V jednom ohledu se na ně ale usmálo štěstí. Vládní zmocněnec v Kaye doporučil rodině kontaktovat místní terénní program Světla pro svět. Dívka se tak dostala do oční nemocnice. Po vyšetření se ukázalo, že je možné jí zachránit zrak už jen v pravém oku. A také, že i její bratr Aboubacar, který ji do nemocnice doprovázel, trpí na jednom oku šedým zákalem.  Obě děti šly na operaci společně. Na Neimatě zanechala doba, kdy byla nevidomá a zcela závislá na pomoci ostatních, stopy – dívka je bázlivá, nejistá, zamlklá. Většinu času před i při operaci jí Aboubacar musí držet za ruku. Ani po operaci moc nekomunikuje, pár vět nám řekne teprve, když je zpátky v bezpečí u svých rodičů.

„Aboubacar mi říkal, že po operaci zase uvidím, těšila jsem se, že půjdu zase do školy a hrát si s ostatními. Ale když ze sálu vozili ostatní děti uspané na lehátkách, s obvazy, dostala jsem strašný strach. Nevěděla jsem, co se se mnou uvnitř bude dít.“

Neimata už teď zase skáče panáka s kamarádkami. A dokud bude rodina v Kaye, bude chodit do inkluzivní školy Notre Dame de Kaya, kde docházku pro děti s postižením financuje Světlo pro svět.

Když se jí zeptáte, čím chce jednou být, dostanete obligátní odpověď: „Doktorkou přes oči“.

Chcete pomoci dalším dětem jako je Neimata? Darovat můžete jednoduše na pár kliků online zde