Co se stane, až odejdeme?

K prosinci letošního roku končí zapojení Světla pro svět do programů podporujících inkluzi osob se zdravotním postižením do místních komunit v severovýchodní Indii. Programová koordinátorka pro tuto oblast Sigrid Baldingerová vysvětluje, co to znamená i jak bude práce v regionu pokračovat i dlouho poté, co se z něj Světlo pro svět stáhne.

Světlo pro svět se svým severoindickým partnerem Caritas India spolupracuje už od roku 2005. Společně usilujeme o to, aby mohli lidé s postižením v regionu vést plnohodnotný život. Příliš často se ocitají na okraji společnosti, nemohou studovat a nemají přístup ke zdravotní péči.

Společně s Caritas India v regionu podporujeme místní komunity, aby se otevřely všem. Lidem se zdravotním postižením pomáháme osvojit si dovednosti a nástroje, které jim umožňují se smysluplně zapojit do místního společenského života. Tento proces, který se nazývá inkluze lidí s postižením do rozvoje komunity (DICD), skutečně funguje!

DICD usiluje o to, aby lidé s postižením mohli žít a prosperovat ve svých vlastních komunitách. Začleňování a participace začíná u zajištění vhodných podmínek doma v rodinách, v místních školách i na trhu práce.

Světlo pro svět spolupracuje s terénními pracovníky rozptýlenými přímo v komunitě. Poznávají místní rodiny a podporují ty, kdo to potřebují. Terénní pracovníci pomáhají rodinám, aby jejich děti se zdravotním postižením mohly navštěvovat místní školu a dostalo se jim při studiu adekvátní podpory. Tak, aby z nich mohli vyrůst aktivní členové komunity.

„Největším dopadem programu je podpora svépomocných skupin a organizací osob se zdravotním postižením,“ říká K Kempaiah, konzultant z Caritas India. Podobné organizace v době spouštění našich programů v mnoha místních komunitách vůbec neexistovaly.

Dnes tyto organizace vyhledávají a podporují lidi se zdravotním postižením i jejich rodiny a dávají jim možnost ukázat, že i oni mají schopnost smysluplně přispět do života místní komunity.

Propojit se podařilo také rodiče dětí se zdravotním postižením, kteří tak mohou společně bojovat za práva svých dětí a sdílet zkušenosti. Jak poznamenává Caritas India, sbližování lidí má dlouhodobý efekt, který bude pokračovat dlouho poté, co naše vlastní projekty v severovýchodní Indii zaniknou.

„Během svého vrcholu pomáhal program DICD 8 000 lidí se zdravotním postižením,“ říká K Kempiah.

Pracovníci Světla pro svět se s Nareshem poprvé setkali v únoru 2014, tehdy chlapci bylo devět let. Narodil se téměř úplně slepý. Jako malé dítě se bál chodit ven, protože špatně viděl, a tak často zůstával zavřený uvnitř domu, oddělen od ostatních dětí. Izoloval se od svého okolí a zřídka se stýkal s někým jiným kromě svých rodičů a dvou sourozenců.

Terénní pracovníci DICD na Nareshe narazili při jedné z komunitních návštěv. Začali ho pravidelně navštěvovat doma, zapojovali ho do rehabilitačních cvičení a podporovali ho, aby chodil do nedaleké školy. Naresh se postupně stával sebevědomějším. Začal pomáhat matce s některými každodenními činnostmi a postupně se mu podařilo i najít si přátele ve škole a v okolí. Někteří z nich ho každý den doprovázejí do školy.

S podporou týmu DICD Naresh získal osvědčení o zdravotním postižení a mohl se zapsat do vládního programu pro osoby se zdravotním postižením, který poskytuje finanční pomoc i pomůcky. Například sadu Braillova písma nebo bílou hůl.

Nyní je z Nareshe sebevědomý teenager, který pravidelně chodí do školy. Samostatně se věnuje mnoha činnostem – studuje, tráví čas se svými přáteli v sousedství a účastní se různých komunitních akcí.

Práce nás a našich partnerů v Indii má i po všech těch letech stále smysl. Ukončení našich programů v regionu k prosinci 2023 nemá nic společného s kvalitou práce v terénu. Jde o strategické rozhodnutí Světla pro svět, které chce svoje síly a podporu více zaměřit na oblast subsaharské Afriky.

Je pro nás nezbytností ustoupit do pozadí z udržitelných projektů, které už dokáží nadále fungovat i bez našeho přímého zapojení.

Udržitelnost našich projektů v severovýchodní Indii je pro nás prioritou. Na naše stahování jsme se proto připravovali postupně.

„Patří k tomu budování kapacit v oblastech mobilizace zdrojů, finančního řízení, psaní návrhů a zavedení systému monitorování a hodnocení,“ vysvětluje Tominic George z Caritas India.