Lidé mi dali sílu. Chci jim to vrátit, říká slepý Musa

Třiatřicetiletý Uganďan Musa Mwambu je od narození slepý. Jeho maminka se nikdy nevzdala víry, že si Musa i přesto vybuduje krásný, úspěšný a spokojený život. A pevně ho v tom podporovala.

Maminčina houževnatost se vyplatila. Musa vystudoval vysokou školu, našel si práci a taky manželku, se kterou nyní vychovává pět dětí. Přesto je pro něj náročné byť jen vyjít ven. 

„Pokud jste slepý, tak v Ugandě je pro vás téměř nemožné pohybovat se samostatně po ulici. Nakonec vás vždycky někdo srazí,“ vysvětluje Musa, který chodí vždy s asistentkou. Doprava je velmi chaotická a rušná, chodníky většinou chybí úplně. 

Uganda podle Musy co do inkluze lidí s postižením ušla v posledních desetiletích velký kus cesty, stále se ale má kam posouvat. „Dnes máme právníky, lidi se zdravotním postižením, kteří šli na univerzitu. Změnilo se toho hodně, ale hlavně díky osvětě, která se neustále tlačí na veřejnost,” vysvětluje.

Ve Světle pro svět Musa před několika lety po absolvování výcviku nastoupil do pozice tzv. facilitátora inkluze postižených do společnosti.

Facilitátoři jsou zprostředkovatelé reálné zkušenosti. Jsou to lidé, kteří sami žijí se zdravotním postižením, a to nejen zrakovým. Nejlépe tak vědí, co je potřeba upravit ve školách nebo na běžných pracovištích, aby mohli úspěšně fungovat.

Facilitátoři poskytují znalosti, odborné vedení i praktickou pomoc, aby slova o inkluzi nebyla jen politikou, ale udržitelnou praxí. V neposlední řadě slouží jako vzory rodinám, které vychovávají děti s postižením. Dávají jim naději, že i jejich syn nebo dcera mohou žít šťastný život.

Více o práci Světla pro svět v Ugandě najdete ZDE.