Přeskočit na obsah

Mezi nejohroženější skupiny ve válečném konfliktu patří lidé se zdravotním postižením

Uprchlický tábor v Jižním Súdánu.
Uprchlický tábor v Jižním Súdánu.
  • Aktuality
  • Oční péče

Ve válečném konfliktu a mezi uprchlíky čelí lidé se zdravotním postižením disproporčnímu riziku, že budou vystaveni násilí, vykořisťování, zneužívání nebo opuštění. Jejich zdravotní postižení jim také může bránit dostat se včas do úkrytu. Humanitární pomoc se k nim mnohdy vůbec nedostane.

Podle dat Evropského fóra zdravotně postižených (EDF) bylo na Ukrajině před začátkem nynějšího konfliktu zaregistrováno zhruba 2,7 milionu osob se zdravotním postižením. Očekává se, že v důsledku války toto číslo ještě naroste.

Když mluvíme o péči, humanitární odezvě a o evakuacích, musíme chránit a podporovat lidi se zdravotním postižením. Všechny aspekty humanitární činnosti by měly být inkluzivní a zahrnovat i je. Je to poselství, které se nesmí ztratit, zvláště v kontextu války.

Rupert Roniger, ředitel mezinárodní organizace Light for the World k dění na Ukrajině

Světlo pro svět přímo na Ukrajině nepůsobí (a v tomto ohledu proto odkazujeme na neziskové organizace, které tam pracují). S uprchlíky ale naši pracovníci a partneři přicházejí do každodenního styku v jiných zemích, zejména v Africe.

Nucené vysídlení v chudých regionech často vede k tomu, že lidé s postižením ztrácí přístup k základním službám, nemohou se vzdělávat, neseženou práci a celkově jsou vyloučeni ze společenského života.

Území vnitřně přesídlených

Násilí zasáhlo i do života teprve čtyřletého Zakarii z Burkiny Faso. Kvůli teroristickým útokům v okolí jeho domova musel s rodiči uprchnout na předměstí města Kaya. Do lokality, které se přezdívá „území vnitřně přesídlených osob“. Právě tam se Zakariova babička, která se o chlapce starala, dozvěděla o programu, který by mohl jejímu vnukovi pomoci. Zakariovi loni lékaři potvrdili vrozený šedý zákal. Po operaci chlapec začal vidět.

Zakaria. Snímek KIO Photography.

Nemohla chodit, tak jen seděla

Třináctiletá Nyamit z jižního Súdánu s rodinou musela uprchnout do tábora pro vnitřně přesídlené osoby v hlavním městě Džubě. V regionu, kde rodina žila, se totiž rozhořely boje mezi kmenovými komunitami. Zemřeli při nich i Nyamitina matka a tři strýcové. Na útěku dívčinu rodinu navíc přepadli a okradli. Nyamit má zdravotní postižení v důsledku dětské mozkové obrny. Nikdy nebyla schopná chodit, útěk z domova pro ni tak byl mimořádně náročný. Od narození pouze seděla. S pomocí Světla pro svět a jeho partnerů dívka absolvovala operaci v Ugandě. Následné rehabilitace a invalidní vozík, který obdržela, pomohly výrazně zlepšit Nyamitin život.

Nyamit. Snímek Julia Gunther.
Nyamit. Snímek Julia Gunther.

Děvče, které se všeho bálo

Malá Kadiguéta měla už od batolecího věku problémy se zrakem, a i proto z ní vyrostlo velmi plaché a nespolečenské děvče, které se všeho bálo. Když skoro oslepla, přestala navíc chodit, protože se bála nakračovat „ve tmě“. 

Celá rodina před třemi lety opustila rodnou vesnici v Burkině Faso kvůli násilnostem, které vypukly v jejím okolí. První měsíce po útěku všichni strávili v nedaleké vesnici, kde se chtěli na nějakou dobu usadit. Jenže násilnosti se přelily i do jejich nového bydliště. Rodina proto utíkala dál a smutný scénář se několikrát opakoval. Nakonec všichni skončili na předměstí města Kaya.

V Kaye děvče objevil spolupracovník Světla pro svět. Ukázalo se, že Kadiguéta má v obou očích šedý zákal. Když dívku zdravotníci připravovali na zákrok, její matka se modlila, aby vše dobře dopadlo. Měla o dceru velký strach, protože nikdy nedoprovázela pacienta na operaci, a tak netušila, co čekat. Operace se zdařila. „Konečně může moje dcera vzkvétat jako ostatní děti jejího věku,“ říká matka děvčete.

Kadiguéta. Snímek Světlo pro svět.

Text původně vyšel v příloze Světla pro svět v Katolickém týdeníku č. XXXIII.